ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY, DIVADLO A CESTA K SOBĚ

CESTOU DIVADELNÍHO PŘEDSTAVENÍ 

Během terapií poslouchám příběhy. Životní příběhy. "Sleduji" ty "Oskarové" filmy, ta unikátní divadelní představení. 

Čím více příběhů slyším, skládá se mi stále jasnější pohled na smysl těch dějů, které probíhaly a toho, co se v jednotlivých příbězích děje nyní. Bod, do kterého se každý jednotlivec dostal, cítím jako dokonalé vyústění všech předchozích dějů. Všech dílů jeho osobního seriálu. 

Skrze všechny ty příběhy vnímám jistou podobnost, paralelu. Při retrospektivě, jakémsi zpětném pohledu, člověk zjistí, že veškeré postavy všech těch osobních příběhů, které do nich vstupují a my je do nich vpouštíme a určujeme míru, jak moc a kam až vstoupit mouhou a tím dáváme sami vzniknout situacím, které v něco nutně vyústí, tedy ty postavy do příběhu sakra patří a v daný okamžik či po určité období dává jejich přítomnost velký smysl. Zkrátka tam mají být a hrát PRO VÁS svou roli. Ta či ty role vyústí v jisté pocity, ve stavy příjemné, nepříjemné, stavy povznášející, stavy destruktivní, vyústí v radosti, v nemoci, v bezmoci, v hysterie, v paniky, v rezignace, v deprese, ve strachy, v úzkosti, ve vyhoření, ve zhroucení... Všechny ty postavy, situace a následné stavy jsou SMĚROVKOU K SOBĚ. K SOBĚ SAMÉMU. KE ZHODNOCENÍ VZTAHU SE SEBOU SAMÝM. VŽDY. BEZ VÝJIMKY. 

Vše má svůj smysl, svůj účel a vše se režíruje tak, abychom našli tu CESTU K SOBĚ. Abychom se probrali, probudili. Představili se sami sobě. Potřásli si rukou na pozdrav. 

"Ahoj JÁ. Je mi ctí, že tě poznávám. Miluji tě!"

Náš život je CESTA. 

Vnímám jej plně jako cestu, pohyb po cestě, dynamiku, otevřenost, plynutí...

Zdraví

Markéta