POTENCIÁL BÝT PLNĚ
POTENCIÁL BÝT PLNĚ
Večerní procházka krajinou, která se pomalu zahaluje do magického oparu, který po špičkách balancuje na hranici odcházejícího světla a připlouvající tmy. Obloha se halí do plátna v jemných přechodech tlumených barev, které paradoxně jaksi vynikají v kontrastu se zářícími listy dubů, javorů a divokých třešní. Útlum x záře, světlo x tma, den x noc, divokost x klid, bledost x sytost, napětí x uvolnění... nebýt toho druhého, tak to první nemůžeme vnímat naplno, zdali z půli... Navíc by to první bez druhého ani nemělo pojmenování a naopak.
Právě ten kontrast bystří pozornost. Trénuje všímavost, ladí vnímavost. Aby se vše nejprve ostře rozpojilo, než plně splyne. A vytvoří DOKONALÝ OBRAZ. Ten obraz má ve své celistvosti potenciál. Jaký? POTENCIÁL PLNĚ BÝT.
Byl by to tak jedinečný, harmonický a dokonalý celek, kdyby chyběla nějaká jeho "neatraktivní" část? Třeba ta šednoucí část oblohy pomalu objímaná tmou? Dá se tušit, že by už něco prostě chybělo. Bylo by to "jj", ale už ne "ach".
Stejně jako každý z nás, já, ty...
K tomu vnímat se jako to "ach" je potřeba práce, protože přijmout své světlo, své stíny, své kontrasty a celou paletu vlastních barev od těch tlumených až po ty extra zářivé, je prostě práce. Nemalá, nutná, nekomfortní. Těmito "3N" se ale sakra vyplatí projít.
Odměnou je radost z objevení sebe, celého svého obrazu, svého POTENCIÁLU, který tam vždy byl, jen se nemohl plně projevit tím, že byla potlačována nebo ignovována přítomnost i té šednoucí části oblohy.
Dokonalost obrazu krajiny "pouze" JE. Spočívá v absenci soudu, nehodnotícím uvolněném, přesto plně přítomném a soustředěném, vnímání a pozorování.
Jo a ta práce, ta uzemněná konkrétnost? To jsou kroky nebo spíš krůčky. Hlavně krůčky postupné, procházení vrstvami, nánosy balastu přesvědčení, vzorců a vlastního nastavení.
Kdyby tu byl teď Gandalf, jistě by pro tento případ zařval svou kapku pozměněnou formuli a to na "Projdeš dál!" :)
Zdraví
Markéta ♡