BALAMUCENÍ SEBE SAMA

Jak tady sedím nad zápisky z terapií, tak se mi tu nějak často objevuje slovo BALAMUTIT. 

My lidi máme často tendenci věci nějak zlehčovat a tím si rádoby tvořit jakousi duševní ochranu, určitou fejkovou podporu sebe sama a jakýsi druh pozitivního myšlení. Tak věci bagatelizujeme a zamlžujeme. A vlastně se balamutíme. Jenomže tenhleten facelift, který si uděláme, tahleta duševní slupka "balamutička" si uvědomuji, že je vlastně takovou cestou, která nikam nevede, která nás drží na místě a my jen přešlapujeme s výhledem za umělými, růžovými brýlemi a nikam se nehýbeme. 

Myslím si, že je dobré se z tohoto balamutícího módu nějakým způsobem dostat, např. pomocí otázek, rozhovoru se sebou. A místo balamucení si přiznat, někdy natvrdo, že prostě fakt nejsem spokojený a pátrat, co zatím je? Nezlehčovat věci ve smyslu: "Vždyť vlastně všechno tak nějak mám, všechno je tak nějak docela v pořádku, mám jen nějaké zvláštní pocity, asi si to nějak trochu překrucuji nebo moc přeháním..." Vlastně tím popírat své pocity a zlehčovat ten svůj problém a házet ho vedle. A ještě si u sebe navíc vyvolávat výčitku toho, že jsme nevděční, přecitlivělí, věci vnímáme poněkud přehnaně, že se zas nic tak hrozného přece neděje, spoustu ostatních je na tom mnohem hůř, atd. 

Poznáváte se v něčem z toho? 

Pak je dobré položit si otázky typu: "Kdo mi takové věty říkal? Od koho jsem je slýchavala / slýchám? Kde a kdy jsem si v sobě vytvořila přesvědčení, že mé vnímání, to jak věci a dění ve svém životě vnímám, je až tak mylné? Kdy jsem začala pochybovat o tom, jak se cítím? Co ve mě vyvolává pochybnosti o tom, zda se takto mohu nebo nemohu cítit a zda mám oprávnění se takto cítit, když... Doplňte si sami.

Balamucení se nás ale ve finále nechrání. Jen drží, drží dál od bolesti, bolestné pravdy či prozření. Jen odsouvá rozluštění a řešení onoho problému. A rafinovaně udržuje člověka v bludném kruhu jakési neuchopitelnosti.

A to je hodně frustrující. 

Musí to dojít až tak dakeko, aby se ozvalo TĚLO a ŘEKLO "NE"? 

V čem se balamutíte vy?

Řekněme NE balamutění se, nikam to totiž nevede. Místo toho jej stojí za to prozkoumat a rozmotat a sebe rozhýbat.

Zdraví 

Markéta 

PS: Tahle malá čarodějnička, kterou děti vyrobily, dle své představy o tom, jak má taková čarodějnice vypadat, nakonec v ohni neskončila. Působila na nás tak příjemně, úplná sympoška, že jsme ji prostě nespálili. Snad jsme se jí nenechali moc obalamutit...